Myslím, že se všichni shodneme, že asijský horor je elita. Pamatuji si, že moje první zkušenost s Ringu navždy změnila můj život (a nakrátko mi zničila plán spánku), takže kdykoli je k mání asijská hororová videohra, vždy rád hodím klobouk do ringu. Tentokrát je to Yuoni, japonská hororová hra odehrávající se v 1990. letech minulého století.
Ze samotného menu titulu a úvodní úrovně jsem měl flashbacky na Shadow Corridor (další asijská hororová videohra, kterou jsem recenzoval zde na PN). Od ohlušujících tichých chodeb až po stejně ohlušující zvuky cikád vás ta podivnost skutečně postaví na kraj vašeho sedadla. Stejně jako Shadow Corridor hrajete za zcela bezbranného člověka proti velmi nebezpečným duchům a přízrakům.
Hrajete za Ai, osamělou japonskou školačku, která skončila ve velmi nešťastné hře s Tsunem, duchem zesnulého chlapce. Hra je jednoduchá: musíte najít kbelík s vodou a panenku. Panenka je někde schovaná a vy máte za úkol najít uvedenou panenku a ponořit ji do kbelíku s vodou. Nesmíte však dovolit nikomu – ani ničemu – aby vás při tom viděl. Pokud prohrajete, navždy si budete hrát s Tsun.
Zní to jednoduše, ale existuje několik vrstev složitosti. Za prvé, místa, kde se ocitnete, ať už je to škola nebo opuštěná nemocnice, jsou plná odboček a dveří a místností, které nikam nevedou. V podstatě jste v jakémsi bludišti. Jakmile panenku najdete, musíte se vrátit tam, odkud jste přišli, takže dobrý orientační smysl hodně pomáhá. Bohužel každý level design vypadá děsivě podobně a některé oblasti jsou kopiemi jiných. Ztratil jsem se ve snaze najít panenku, natož ji dostat zpátky do kbelíku s vodou!
Někdy matoucí rozvržení je jen polovina úspěchu s Yuoni. Vedle nekonečného soumraku straší na úrovni duchové. Tito duchové se liší od třpytivých stínů po vysoké, štíhlé, kradmé předměty a všichni se chovají jinak. Někteří budou mít vynikající sluch, takže budete muset zadržet dech a plazit se vedle nich, zatímco jiní budou mít neuvěřitelný zrak, takže se budete muset takticky schovat a nechat je projít nebo najít jiné způsoby, jak se obejít. To znamená, že budete muset být ve střehu (někdy doslova!) a přizpůsobit svůj herní styl duchům, které potkáte. Samozřejmě, pokud vás chytí, jste mrtvý. Můžete se pokusit schovat nebo utéct, ale někteří na vás v mžiku vyskočí a vrátí vás na začátek.
Yuoni má všechny kousky k vytvoření skvělé hororové skládačky, ale všechno, když se pustí do akce, nefunguje tak dobře, jak se zdá. Opakované vizuální prvky se velmi rychle stanou nudnými a opakovaná hrstka duchů se stane velmi předvídatelnou, jakmile najdete způsob, jak to obejít. Na tento pocit jsem narazil už ve třetí až čtvrté úrovni, a jak se úrovně stávaly složitějšími, pouze oddalovaly nevyhnutelné – ponoření hlavy panenky do vody.
To znamená, že existují tři úrovně obtížnosti: normální, těžká a, exkluzivně pro Nintendo Switch, žádná smrt. Druhý režim je v podstatě simulátor chůze. Duchové si pro vás vůbec nepřijdou, i když jim dáte pěstí do obličeje a roztočíte kolem nich prsteny. Mějte však na paměti, že výstrahy o skoku rozptýlené po celém prostoru jsou stále přítomné, přičemž mnohé z nich jsou velmi účinné.
Můj největší problém s Yuoni je vizuál. Přistihl jsem se, že jsem mnohokrát upravoval jas a kontrast. Dokonce i za soumraku byly některé oblasti neuvěřitelně špatně vidět a rozeznat, zda je to tmavá zeď nebo chodba. I po nalezení toho, co jsem považoval za nejlepší nastavení, bylo vše velmi matoucí a nejasné. To přidává trochu strašidelnosti, ale také to výrazně ovlivňuje hratelnost. Příliš často nebyly dveře a další důležité vizuální prvky identifikovatelné. Až když jsem se k nim přitiskl, věděl jsem, co jsou zač! A to hlavně proto, že se zdálo, že výzva na obrazovce ji otevřela!
