Rising Up je necelých patnáct minut bezplatná prohlížečová hra, která trochu připomíná Streets of Rage, kde hrajete za holohlavého úředníka a během prvních 30 sekund ubijete k smrti obří skener. Věřím, že by to mělo stačit k tomu, abyste to při příští přestávce na kávu nadšeně namočili, ale pokud potřebujete více přesvědčivosti, udělejme to.
Rising Up, vytvořený EH Jørgensenem, mezi jehož zásluhy patří Homeworld: Deserts of Kharak, je relativně jednoduchým 3tlačítkovým postranním posuvníkem, který vám umožní vylézt na kancelářskou budovu a zničit vše, co vám stojí v cestě. Nejprve naštvaní kolegové zvednou otočné židle. Pak přijde ochranka. Pak se do toho vloží nějací G-muži. Můžete udeřit, blokovat, skákat a kopat vzduchem. Boj je jednoduchý, ale dostatečně uspokojující a způsob, jakým kancelářské vybavení prudce degraduje při zásahu, je lepší, ale to není důvod, proč hru nedoporučuji.
Chystal jsem se napsat, že Rising Up má „velmi dobrý pixel art“, ale po chvíli přemýšlení jsem si uvědomil, že to není to, co jsem chtěl říct. To, co ve mně hra ve skutečnosti vyvolalo, bylo bližší: „Toto je opravdu dobré umělecké dílo vytvořené prostřednictvím pixelů.“ Kromě toho bych řekl, že Rising Up působí spíše jako experimentální krátký film. Pocit narůstajícího chaosu, jak postupujete, spolu s kamerovými triky a detaily vyvrcholí v úžasně bizarním konci, který ve mně vyvolává touhu po úplném uvolnění, ale zároveň potřebuji, aby toto přesné tempo bylo zachováno navěky.
Sledujte na YouTube
Dva týdny po jediné skutečné kancelářské práci, kterou jsem kdy měl – v call centru – jsem si jednoho rána sedl ke svému stolu, začal jsem pracovat a okamžitě mě vyrušili různí lidé typu manažera, kteří mě žádali, abych si vyprázdnil kapsy a umožnil jim přístup. do mé skříňky. Neměl jsem tehdy skříňku a myslím, že ani v kapsách jsem nic neměl. Uvolnili se a po chvíli odešli a já jsem nad tím moc nepřemýšlel. Později jsem šel do koupelny a uvědomil jsem si, že mi na levé vnitřní nosní dírce zaschla malá bílá tečka zubní pasty, o které se domnívali, že je to kokain.
Připadalo mi to nejasně násilné a dystopické v „vzdání se tělesné autonomie po vstupu do určeného prostoru“, ale většinou mi to přišlo docela legrační. Po několika měsících jsem toho nechal, ale kdybych tam zůstal roky, pravděpodobně bych taky chtěl zabít skener. Rising Up on Itch najdete zde.
