Vesper: Zero Light Edition mě chytla hned na začátku svou nápaditou prezentací, ale postupně mě ztrácela svými časově omezenými hádankami. Tato puzzle plošinovka má všechny správné ingredience, ale proporce jsou zvláštní.
Děj má mnoho známostí, se starověkými civilizacemi a rozpadajícími se světy, které jsou v žánru relativně nevýrazné. Na zápletce je zajímavé, že vy rozhodujete, jak je důležitý. Prvky příběhu (pouze text) jsou mimo vyšlapané cesty, takže si to rovnou zahrajte a možná vám většina příběhu unikne. Je to jedinečný přístup, ale příběh se díky němu zdá nedůležitý. Proč se tedy starám o tento android, který ovládám?
No, částečně mě to zajímá kvůli atraktivní prezentaci. Zatímco vzhled siluety není jedinečný, odvážné použití barev rozhodně ano. Každé obrazovce může dominovat jasně červená, fialová, zelená atd. Občas to může být křiklavé, ale funguje to. S tolika hrami, které upřednostňují realistické barvy, jsem rád, že hraji hru, která si pamatuje, že je to hra!
Co pomáhá vizuálu, je to, jak se kamera může střídat s typickým pohledem na střední vzdálenost. Blízké zoomy mi pomáhají cítit trochu připoutanosti k androidu, která mi jinak chybí, a dokážu lépe zachytit určité detaily. Mezitím na vás oddálení opravdu zapůsobí pocitem dosahu, když hrajete jako malý android na cizí planetě.
Samozřejmě, hratelnost dokáže proměnit slušnou hru v dobrou nebo skvělou. Tady ve mně Vesper: Zero Light Editon zanechává pocity lásky/nenávist. Chce to hádanky založené na časovači, které by se měly používat střídmě, a nechá se s nimi unést. Ve světě, který si žádá, abyste ho prozkoumali, vás to nutí pozorně ho sledovat.
Mohlo to fungovat, až na to, že hádanky to ne vždy doplňují. Vaším hlavním puzzle gadgetem je například „Drive Gun“, zbraň podobná meči, která vám umožňuje přenášet světlo na nepřátele a stroje. Ale není to konzistentní proces. Někdy se to stane rychle. Při jiných příležitostech by mě zajímalo, proč identicky vyhlížejícím strojům trvá aktivace třikrát déle. Pokud se to stane, když je nepřítel blízko, zapomeňte na to.
Ale počkejte, nemůžete ovládat mysl svých nepřátel světlem? Jo, a ty časy jsou zatraceně zábavné. Vývojáři ale neodolali opětovnému objevení nepřátel a přidali pár lžic této mechaniky, když by stačila špetka. Tím je tento dopad puzzle oslaben. Možná, že kdyby mechanismus osvětlení nezávisel na ovládání pomocí ovladačů Joy-Con, mohl by fungovat lépe, ale neexistuje žádná možnost přemapování ovládacích prvků. Opravdu žádné možnosti ovládání kromě houpacích vibrací.
Časová náplň nabízí méně uspokojivé výzvy a více opakované nudy, zvláště s androidem, který ovládáte a přecházíte na pomalou stranu. Co je ještě horší, myslím, že rychlost ostření omezuje stealth, přísadu, která se měla používat více. Alespoň jsou kontrolní body správně blízko, i když jde jen o automatické ukládání.
Naštěstí vývojáři moudře posypali pasivní obrazovky. Ty jsou chytré z mnoha důvodů. Kromě toho, že vám umožní popadnout dech, abych tak řekl, vám umožní zastavit se a vychutnat si úžasnou estetiku Vesper: Zero Light Edition. Jedna z mých oblíbených scén byla procházka malou vesnicí jiných androidů. Vzhledem k tomu, že jsem byl omezen na pozadí, nemohl jsem s nimi komunikovat, ale hodně jsem si užil to hezké oko. Také to ve mně asi zanechalo větší dojem z příběhu než různé texty.
Vesper: Zero Light Edition možná potřebovala sedět v troubě o něco déle, ale pro fanoušky logických plošinovek je tu stále slušná hra. Těžkost časových prvků v kombinaci s nešikovným ovládáním Switche a vaším pomalým androidem si nakonec vyberou svou daň. Ale když mechanismus puzzle funguje hladce, je to chytré a uspokojivé a audio/vizuální balíček jde daleko. S lepším vyvážením by měl mít Cordens Interactive hit s dalším vydáním.
